Památky Prahy - Česky   Památky Prahy - Německy     

Památky Praha | AUGUSTINUS - průvodce Prahou

Památky v Praze - Klasicismus a empírPraha

Klasicismus a empír Prahy

Klasicismus a empír v Praze – přibližně mezi lety 1780-1850.

Klasicismus v širším smyslu slova znamená obecně „návrat ke klasickému,“ tedy návrat ke klasické antice. V užším smyslu takto označujeme umělecký a architektonický sloh, který se u nás rozvinul v době „osvíceného vladaře“ Josefa II. (1780-1790). Ve Francii se vyvinul speciální druh klasicismu, který se označuje jako luiséz – jeho název je odvozen od jména francouzského krále Ludvíka XVI. (ve francouzštině „Louis seize“, vyslovuje se „luiséz“).

Empír je také výraz francouzského původu. Francozské slovo „empire“ znamená císařství. Chronologické zařazení klasicismu a empíru zůstává bohužel dodnes ne zcela jednoznačné. Rozdíly mezi oběma styly jsou totiž v zásadě minimální. Většinou se klasicismus řadí do poslední čtvrtiny 18. století a empír do 1. poloviny 19. století. Dá se říci, že oba slohy těží z antiky (označují se také jako antikizující) a přímo na antiku navazují. Klasicismus se obrací k antice římské a empír k antice řecké. Ve srovnání s předchozím barokem usilují o zklidnění, nadřazenost řádů, méně ozdob. Důraz je obdobně jako v renesanci kladen na horizontálu.

Základní struktura architektury zůstává stejná jako v baroku. Rokoko, barokní klasicismus, klasicismus a empír se od baroka a od sebe navzájem rozlišují především podle vnějšího ornamentem. Pro klasicismus a empír jsou typické např.: luisézní voluta, vavřínový věnec, hlava imperátora, vázy, perlovec, pletenec, růžice, mořská vlna, listovec, vejcovec, meandr, palmeta a lotosový květ, karyatida, pochodeň a fascis, labuť, gryf, úponka s rozetou a akantem, apod..

Pro dobu klasicismu a empíru je charakteristický ústup moci církve a jezuitského řádu. Jezuitský řád byl zrušen v roce 1773 rozhodnutím papeže Klimenta XIV. na nátlak francouzských Bourbonů. Velkou vlnu rušení řádů, kostelů a klášterů pak rozpoutal Josef II. v 80. letech 18. století. Důležitá událost v Praze se odehrála v roce 1784 – byla sloučena 4 pražská města (Staré Město, Malá Strana, Nové Město a Hradčany), čímž vzniká velká Praha tak, jak ji chápeme dnes.

Přehled hlavních památek klasicismu a empíru v Praze

Vyšehraf:

  • Cihelná brána (V Pevnosti / Vyšehrad)

Staré Město:

  • Stavovské divadlo (Ovocný trh / Staré Město)
  • Hostinec U Medvídků (Na Perštýně / Staré Město)
  • Wimmerův dům / dům U zlatého kola (Rytířská / Staré Město)

Malá Strana:

  • Rohanský palác (Karmelitská ulice / Malá Strana)
  • Ledebourský palác (Valdštejnské náměstí / Malá Strana)
  • Richterův dům a Richterova vila (Na Opyši / Malá Strana)
  • Trnkův dům (Hroznová / Malá Strana)
  • Kostel sv. Karla Boromejského (Vlašská / Malá Strana)
  • Klárův ústav slepců (Klárov / Malá Strana)

Nové Město:

  • Celnice U hybernů – dnes divadlo Hybernia (Náměstí Republiky / Nové Město)
  • Kostel sv. Kříže s bývalým klášterem piaristů (Na Příkopě / Nové Město)
  • Vlakové nádraží Praha-střed – dnes Masarykovo nádraží (Hybernská / Nové Město)
  • Slovanský dům (Na Příkopě / Nové Město)
  • Wimmerův dům (Národní třída / Nové Město)
  • Dům Platýz (Národní třída / Nové Město)

Hradčany:

  • Salmovský palác (Hradčanské náměstí / Hradčany)
  • Strahovská knihovna (Strahovské nádvoří / Strahov)

Smíchov:

  • Bertramka (Mozartova / Smíchov)
  • Letohrádek Kinských (Náměstí Kinských / Smíchov)

© AUGUSTINUS - průvodce Prahou | Partneři webu